Představte si, že jste osoba s postižením a jediný člověk, který se o vás stará, najednou nemůže. Kam půjdete? Kdo vám pomůže? Tuhle otázku si musí klást každý člověk s těžkým handicapem a jeho rodina.

Jmenuji se Petr Zeman, je mi přes padesát, pocházím z Vrchlabí. Už třicet let jsem na vozíku, jsem kvadruplegik, nesoběstačný a potřebuji nepřetržitý dohled 24 hodin denně.

Jsem zakladatel Nadačního fondu 414, jehož cílem je vybudovat trvale udržitelný model nepřetržité péče. Chceme vytvořit dům pro dospělé osoby s handicapem, kde by mohli žít spolu se svými rodinami a těmi, kdo jim chtějí pomáhat.

Věřím v pomoc druhých. Věřím, že pomoc a služba mohou být to největší, to nejcennější! Mně to dává smysl, proto do tohoto projektu vkládám veškerou svou energii, čas i prostředky.

Proč to dělám? Můj příběh.

Jedinou osobou, která se o mě a o moji starší sestru Šárku –  DMO (dětská mozková obrna), je hluchoněmá, ochrnutá, nesvéprávná a také na vozíku – starala, byla a je naše maminka. Je jí dnes 77 let a i ji zasáhly zdravotní problémy. Ze dne na den jsme se tak ocitli úplně bez pomoci a já se musel začít starat o nás tři.